Pojištěná

Něco málo z historie pojištění

Reklama na pojištění na nás kouká snad denně a odevšad. Snaží se nás přesvědčit, za právě tato pojišťovna a právě toto pojištění je pro nás to úplně nejlepší a kdo je „in“ právě zde uzavře výhodnou pojistnou smlouvu. Abychom se ale nestali sponzory pojišťoven a hlavně vypečených „poradců“, je dobré o pojištění něco vědět. Dnes je pojišťovnictví velmi lukrativním odvětvím a celosvětově rozšířený business. Dokáže nás zahrnout spoustou nabídek, pojistit kdejakou záležitost a produktoví manažeři se předhánějí v modifikacích a inovacích. A ještě než se k tomu dostaneme, jaká vlastně byla historie pojištění? 

Historie a pojištění

Než si ale k pojištění jako takovému řekneme více, zkusme se podívat, kde se vlastně myšlenka pojištění vzala a kdy se první pokusy o pojištění vlastně objevily. Už v úplných počátcích (a to platí dodnes) se u pojištění totiž jedná o přenesení rizika – tedy negativních dopadů náhodných událostí – na jiný subjekt. Dnes je tímto subjektem pojišťovna. Ale jak tomu bylo v počátcích? A kde je máme vlastně hledat?

Každopádně v poměrně dávné historii, a to ve staré Číně nebo třeba u Féničanů. Ti se potýkali s různými hrdlořezy a lapky, kteří přepadali jejich obchodní lodi. Ztráta lodi a nákladu znamenala nemalé finanční ztráty a bylo třeba situaci nějakým způsobem řešit. Najímání „ochranky“ se ukázalo ne právě funkčním řešení, stálo spoustu peněz, chránit bylo třeba všechny lodi, ale zdaleka ne všechny byly přepadeny. A když už k přepadení lodi došlo, najatá ochranka často vzala do zaječích.

Jak funkční řešení se nakonec ukázalo rozložení rizika mezi více lodí. Tehdejší rejdaři se totiž domluvili tak, že náklad rozložili na více lodí, každá vezla zboží více obchodníků a současně nikdy nevezli náklad jedno obchodníka na jedné lodi. Když už se stalo, že některá loď nedoplula, každý z nich sice přišel o kus svého zboží. Většina lodí a s nimi i většina nákladu nakonec dostala do cíle. Náklady za ztracený náklad i loď se tak rozdělily mezi větší počet rejdařů a nikdo nezůstal na mizině. Zde se objevuje první a základní princip pojištění, a tím je solidarita.

Další stopy vedou do starověké Mezopotámie. Tamější obchodnicí si zvykli půjčovat peníze na nákup zboží u bohatých babylonských „investorů“. Než se ale drahocenný náklad dostal až na tržiště, čekalo ho dlouhé a strastiplné putování na velbloudím hřbetě a, podobně jako v Číně, nebezpeční piráti. Tentokrát piráti pouště – beduíni.

I zde bylo riziko přepadení příliš velké. Aby „investoři“ minimalizovali riziko nesplacení půjčky v případě, že byla karavana přepadena a obchodník o vše přišel, rozhodli se po kupcích, jejichž náklad dorazil nedotčen, požadovat zvláštní příplatek. Kupci, pokud měli dostatek štěstí a přežili útok beduínů, nemuseli se po návratu do města obávat, že by nedostáli svým závazkům. Půjčka jim byla odpuštěna. Náklady na ni pokryly úroky z půjček těm, kteří se vrátili i se zbožím. Tato praktika se později stala součástí slavného Chammurapiho zákoníku.

„Životní“ pojištění se pak objevuje ve starém Římě. Zde mělo podobu „pohřebních spolků“. Jejich členové se zavazovali, že pokud někdo z nich zemře, vystrojí mu důstojný pohřeb a současně se postarají o pozůstalé.

Podobné přístupy se postupně vyvíjely a časem vedly ke vzniku specializovaných institucí, které se pojištěním začaly zabývat naplno. Koncem 17. století se v Británii objevuje klasické životní pojištění, jak jej známe dnes. Rozvoji pojištění napomohly i práce Blaise Pascala a Pierra de Fermata. Pánové dokázali popsat míru rizika a chápat a využít míru pravděpodobnosti. To bylo pro pojišťování života podstatné.

Na našem území se jako první pojišťovací projekt objevuje návrh na povinné požární pojištění budov z roku 1699 z rukou Jana Kryštofa Bořka. Ten se nakonec nerealizoval, a tak na první pojišťovnu podobného zaměření bylo třeba čekat až do roku 1777. V roce 1827 pak vzniká První česká vzájemná pojišťovna. Ta existuje a působí na našem území dodnes.

[print-me]